První z nich se jmenoval Les světla. U něho nikdy slunce nezapadalo a vždy paprsky jasně svítily až na jeho konec. V tomto lese žilo mnoho světlých elfů a mnoho mystických krásných bytostí. Elfové v tomto lese byly vždy veselí, rozumní a obětaví.
Druhý z lesů se jmenoval Les stínů. Na jeho stranu sluneční paprsky nikdy nedopadly. Věčně v lese byla temná tma. I jeho obyvatelé tak vypadaly. Žili v něm temní elfové s temnou pletí. Jen jejich oči jasně vždy zářily v temnotě. Spolu s nimi tam žili i nejrůznější démoni a bytosti, jenž o nich nikdy nebylo slyšeno.
Mezi těmito dvěmi lesy vedla cesta věčně posypána bílou vrstvou sněhu. Rozdělovala tyto zcela rozdílné lesy od sebe. Často po této cestě přecházeli lidští obchodníci a pocestní, kteří ani nevěděli, že v těchto lesích někdo žije.
Považovaly se totiž za prokleté.
Ten, kdo do nich vstoupil, ten již nikdy nevyšel ven.
Ptáte se proč? Inu, to je tak. Elfové a další bytosti si nepřáli, aby se na jejich území potloukal někdo jiný a tak ho zabili.
Tyto dva lesy mezi sebou vedly neustálé boje a války. Obyvatelé často útočili na druhé a tak padaly obětí jedna za druhou.
Dokud nepřišel ten, co tyto lesy změnil.
Nastal další den. Cesta byla jako vždy pokrytá vrstvou bílého čistého sněhu.
Na ni stál elf. Měl blonďaté vlasy dlouhé po lopatky. Na jeho krásně řezané tváři svítili jasné zelené oči.
Každý by si pomyslel, že tento elfský jedinec pochází od světlých elfů. Ovšem, tomu tak není. V jeho těle koluje krev temných elfů.
Jeho historie je velmi dlouhá a zmatená. Jeho matku, světlého elfa, kdysi znásilnil temný elf a nechal ji napospas osudu. Za devět měsíců se ji narodil on. Vzhledově vypadal jako ona, ovšem jeho matka věděla, že ostatní světlí elfové z něho vycítí temného elfa. A tak s ním utekla daleko od těchto dvou lesů, aby její syn mohl být v bezpečí.
Ovšem, léta plynula a matka zemřela stářím. Proto se mladík rozhodl, že tyto dva lesy navštíví, i kdyby ho měli zabít. Chtěl spatřit svůj pravý domov, který mu byl tak dlouho skrýván. Chtěl mezi těmito dvěmi lesy a odlišnými národy vytvořit mír. Nechtěl, aby bojovaly, aby se zabíjeli. Vždyť byly úplně stejní. Jediné, co je od sebe odlišovalo byla barva pleti a místo, kde žili.
Stál mezi dvěmi lesy na zasněžené cestě. Vždy se díval na oba dva lesy a čekal, až se konečně objeví ostatní jeho druhu.
Zaslechl šum větví nahoře nad sebou. 'Vítr.' pomyslel si a nechal hlavu stále rovně. Poté zaslechl i křupání sněhu. Byly na cestě za ním.
Neuhnul se z místa ani o krok. Stál tam jako socha a pozoroval oba dva lesy.
Zaslechl bojové výkřiky z obou stran lesů. Chystaly se na něho oba dva kmeny.
Pomalu už začínal vidět, jak z obou lesů vybíhají elfové se zbraněmi v rukou. Viděl jejich naštvané tváře a cítil jejich touhu po krvi a jeho smrti.
Najednou se oba dva kmeny elfů zastavili a složili své zbraně podél těla.
Z nebojácného blonďatého elfa oba dva kmeny vycítili zvláštní sílu a energii.
"To je on." Začali si šeptat jeden po druhém mezi sebou. Šepot zněl jako šustění větví, když přes ně šel vítr.
Elf zastříhal ušima na znamení toho, že je slyšel. Všichni okamžitě položili zbraně na zem a poklekli do sněhu, aby se mocnému elfovi mohli poklonit.
Ten se jen pousmál a přešel k prvnímu elfovi, který mu byl nejblíže. "Nepoklekávejte přede mnou. Nemáte proč. Jsem stejný, jako vy všichni ostatní." řekl milým hlasem a pomohl temnému elfovi vstát. Všichni ostatní se na něho nechápavě dívali.
"Vstaňte, ale neberte do rukou zbraně." Požádal všechny okolo.
Ti se na sebe jen podívali a mírně přikývly hlavou. Poté vstaly, jak je požádal.
"Pane, dlouho jsme čekali na váš příchod." Rozhodnul se promluvit jeden ze světlých elfů.
Jak jsem říkala předtím, jeho minulost je velmi složitá. Jeho duše je totiž reinkarnací předchozích elfů, kteří drželi mír mezi těmito dvěmi kmeny. Když jeho předchůdce zemřel, jeho duše se znovu převtělila. Tentokrát to měl být on, kdo urovná tyto spory a skončí války.
"Schovejte zbraně. Nebude jich už potřeba. Nechte si je na později, až na vaše vesnice někdo zaútočí. Začněte zase žít normální život, jako kdysi." Řekl a otočil se ke všem. "Vytvořte znovu ten mír, jako kdysi."
Nyní mezi těmito dvěmi lesy vládne klid. I když na jednom slunce pořád svítí a ve druhém je pořád černočerná tma, tyto dva lesy už spolu neválčí. Ani elfové a bytosti v nich. Vládne zde mír, který zde založil on. Ten blonďatý elf se zelenýma očima a temnou krví.
Všichni elfové volají slávu vždy, když uslyší jeho jméno.
Sérë - ochránce míru
Žádné komentáře:
Okomentovat